Skandinávský chopper styl
Když se řekne Skandinávie, představí si každej Švédsko,
Norsko a Finsko. No, a právě podle těchto lokalit se nazývá asi nejvýznamnější a nejradikálnější styl stavění chopperů. Říká se mu většinou skandinávský (Scandinavian) nebo častěji Švédský (Swedish) styl. Tyto choppery poznáte na první pohled, protože když by jely s ostatními „běžnými“ v řadě, předjíždělo by všechny jejich přední kolo o dobrej metr a víc.
Historie dlouhých staveb však nepochází ze Skan-dinávie a Evropy vůbec. Je to jen dnešní pokračování stavění chopperů z let 1960-70, kdy se v USA zrodil lehký, úzký chopper s extrémně nataženou vidlicí. Kdo si myslí, že měl první takovou vidlici slavný Captain America v Bezstarostný jízdě (málokdo ví, že ho postavil černošský stavitel Ben Hardy), ten je na omy-lu. Jistí pánové Mondo a Denver totiž asi jako první osazovali svoje choppery nekonečnejma vidlicema. Byla to doba „kdo má delší, ten je lepší“, byl to zrod chopperů! Mondo (www.denverschoppers.com) je proto dodnes uznáván jako jejich duchovní zakladatel a není náhodou, že podle jeho firmy Denvers choppers je pojmenován i jeden Švédský motoklub. Dalo by se tak říct, že Švédský styl je vlastně Denver styl.
Když se však mluví o zakladatelích dlouhých chopperů nesmíme zapomenou na další motorkáře, kteří jim věnovali doslova celý život. Byl jím Dick Allen a John Harman (www.executivechoppers.com), kteří byli průkopníky v konstrukcích nejen dlouhých předních vidlic. Heslo “If it ain’t long, it’s wrong” pak razí další známý výrobce a úpravce Sugar Bear (www.sugarbearchoppers.com). Vidlice od těchto, dnes již legend, můžete na stavbách vidět dodnes.
Proč jsou tedy označovány ty pravé dlouhé, čisté choppery jako Švédské (Skandinávské), když vše vznikalo v USA? Již při rozmachu upravování sériových motocyklů do extrémů v šedesátých letech minulého století docházelo k omezování těchto úprav zákony. Doma postavené motocykly se stávaly čím dál víc ile-gální, předpisy totiž začaly být stále přísnější. Nutné bylo mít řidítka maximálně po ramena, nutná byla přední brzda a to byl jen začátek. Omezení většiny součástí motocyklů se pak postupně dostalo do všech zemí světa. Každý asi ví, jak je složité mít i dnes legálně postavenou nebo upravenou motorku.
Ovšem právě ve Švédsku kupodivu nechala právní úprava jistou mezeru v přihlašování chopperů (viz. Swedish Chopper Alliance – www.sestyle.se) a tím v této zemi mohli mít po celou historii stavitelé volnou ruku. Bez přerušení navázali na styl původních americ-kých staveb z let 1960-70. Přední vidlice natahovali až za hranice ovladatelnosti bez větších problémů. Vzniknul tak Švédský (Skandinávský) styl stavění chopperů, ke kterému patří slovo chopper (očesávka, osekanec) rozhodně nejvíce ze všech dalších směrů a je celosvětově uznávaný. Na mnoha soutěžích jsou právě jen stavby s dlouhou vidlicí řazeny do kategorie chopper. Není náhodu, že vyhrávají často stavitelé ze skandinávských zemí.
Jaké jsou tedy hlavní znaky tohoto stylu? Základem je zmíněná dlouhá podražená vidlice a to o víc než jsme u „běžných chopperů“ zvyklí. Úhel vidlice se pohybuje okolo 46° až 54°. Rám je většinou neodpružený hardtail s nízkou stavbou. Zadní kolo není příliš tlusté – do 200mm a často se používá i automobilová pneumatika. Nádrže jsou jen na pár litrů a sedlo je jakoby položený kus látky s minimální výplní. Řidítka jsou nízká, úzká a natažená k jezdci, který tak nemusí být příliš předkloněn v „zalehávací poloze“. Nic nepotřebného zde jinak nenajdete, jak tomu má právě na chopperu být. Vše je pěkně čisté, hladké jednoduché, minimalistické, mistrovské. Když už je něco navíc, tak většinou brašna na cestování na levé straně vedle zadního kola, ano jen jedna, proč dvě, bavíme se o „očesávání“, nic navíc!
Když se na tyhle mašiny podíváš, tak tě opravdu nenapadne nic jinýho než vykřiknout „TOHLE JE KURVA POŘÁDNEJ CHOPPER“.
